Rodina a stát

Výrok „rodina základ státu“ je synonymem pro společenský pořádek založený na patriarchátu a autoritě. Pokud jako anarchisté/anarchistky tvrdíme, že odmítáme jak patriarchální instituci rodiny, tak i stát, je nutné podat rozsáhlejší vysvětlení proč.

Co je rodina a stát

Většině lidí bude připadat, že instituce státu a rodiny jsou tak neoddělitelně spjaty s histori lidské společnosti,že snad není ani možné žít bez nich.Státem nerozumíme zemi,ve které žijeme, ani prostou formu společenské organizace. Stát definujeme jako moc oddělenou od většiny společnosti, jejímž cílem je chránit privilegia vyplývající ze soukromého vlastnictví. Stejně tak rodinou nerozumíme prostý vztah partnerů, dětí a jejich soužití. Pokud se podíváme do historie, tak patriarchální rodina vznikla jako instituce pro udržování a akumulaci soukromého vlastnictví, jako instituce, která měla zaručovat vládu nad „výrobními prostředky“ jako byla žena a děti. Když došlo v důsledku nárůstu nerovností k rozdělení společnosti na třídy, vznikl stát jako institucionalizace této nerovnosti.

Vznik a vývoj prvotní rodiny

Když vezme ve velké stručnosti lidské dějiny až po vznik soukromého vlastnictví, byla lidská společnost uspořádána poměrně rovnostářsky. Společný boj s přírodou a vzájemná závislost členů společenství neumožňovala ničí nadvládu. Práce musela být organizována společensky vzhledem k tomu, že kromě tohoto nejvýkonnějšího výrobního způsobu žádný jiný neumožňoval přežití lidské skupiny. Z této vzájemné závislosti vyplývá i rovnostářství v rozdělování produktů a rozhodování. I partnerské vztahy byly poznamenány tímto rovnostářstvím. Neexistence žárlivosti byla podmínkou pro přežití ve společnosti, kde neexistovala žádná omezení v pohlavním styku mezi členy společenství.

Neexistovalo nic jako stálá párová rodina. Celá pospolitost lidí zakládala své společenství na vzájemné příbuznosti. Dá se předpokládat, že velice záhy se toto společenství ustálilo v první formě rodiny pokrevních příbuzných.  Zde vznikají kategorie „kolektivních manželů“, rozdělených na úrovni jednotlivých generací. Objevuje se tak první omezení v pohlavním styku a to je vyloučení styku mezi dětmi a rodiči.

Incestní vztahy nejsou problémem samy o sobě, ale z toho důvodu, že jakákoliv genetická dispozice se v takovémto případě sčítá. Proto i dalším krokem ve vývoj rodinných forem bylo vyloučení styku mez bratrem a sestrou. Tento proces začal u sourozenců (z matčiny strany) a končil u sourozenců v pobočné linii (děti, vnuci a pravnuci sourozenců). Narůstající počty příslušníků společenství musely nutně narážet na limity dané bohatstvím území,na kterém žili.Docházelo ke štěpení jednotlivých spole- čenství. Stále ještě existuje kolektivní manželství pouze však s omezeními týkajícími se styku rodičů a potomků, bratrů a sester. Proto už nově vznikající společenství je společenstvím těch, kteří jsou pokrevně spřízněni ve vztahu ke svým vzdálenějším předkům, ale nikoliv bezprostředně. S vývojem loveckých zbraní dochází k první rozsáhlejší dělbě práce mezi muži jako lovci a bojovníky a ženami, které se věnovaly domácnosti a zemědělství. Na tomto stupni vývoje však pouze lov nedokáže uspokojit potřeby společnosti a přežití společenství. Práce žen spolu s mateřstvím byly naprosto zásadní pro přežití společenství. Příbuzenství je stále dokládáno k matce a stále neexistuje zneprávnění žen. Toto vše je základem pro první formu organizace lidského společenství, které můžeme nazývat rodem.

V rámci rodu se vytvářely stále početnější třídy bratří a sester, mezi kterými byl styk zakázán. Proto stále častěji docházelo k tomu, že jednotlivé dvojice se sdružovaly na kratší či delší dobu. V rámci rodu tak vzniká párová rodina a zbytky kolektivity manželství se přesouvají do rituálů a postupně slábnou.

Vznik soukromého vlastnictví

Na vývoj rodinné formy začíná působit další vliv a to je vznik pastevectví. Oproti lovu, kde úspěch byl založen na náhodě, pěstování dobytka dalo základ pro dostatek potravy a chov koní dal vojenskou sílu. Tyto změny ve výrobním způsobu znamenaly i naprostý převrat ve společenských vztazích. Bohatství, které náleželo rodu, se stávalo majetkem jednotlivých rodin uvnitř rodu. Vojenská moc a úspěchy zajišťovaly přísun zajatců - otroků. Lidská práce již dokázala vyprodukovat více, než bylo potřeba k její obnově, tedy k přežití jejího nositele. Zajatci do té doby byli buď pobíjeni nebo přijímáni do vítězného kmene. Nyní již nenarůstal kmen tak rychle, jak narůstalo jeho bohatství. Proto se ze zajatců stávali otroci a válka se stala výnosnou ekonomickou činností. Toto bohatství přechází do jednotlivých rodin a likviduje původní kolektivismus a v důsledku i rovnostářství. Další ránu utrpěl původní systém mateřského práva. Dělba práce přikazovala muži opatřovat potravu a tak podle tehdejšího přirozeného práva byl muž vlastníkem nejen svých nástrojů a zbraní, ale i stád. V případě dědictví však majetek musel zůstat rodu. Vzhledem k tomu, že platilo mateřské právo, děti zemřelého muže nepatřily k jeho rodu, ale k rodu jeho matky. Zemřel-li tedy, dědili po něm nejprve jeho nejbližší příbuzní,t edy bratři a sestry nebo děti jeho sester, nebo potomci sester jeho matky. Jeho vlastní děti byly z dědictví vyloučeny. Zbytky tohoto mateřského přirozeného práva se dají najít až v římském právu. Tedy právu společnosti, ve které vznikal systém soukromého vlastnictví a která jej potřebovala kodifikovat. Tak jak narůstala hospodářská síla mužů v rámci rodu a zároveň v párové rodině, bylo otcovství celkem snadno prokazatelné a muži začali usilovat o zvrácení tradiční dědické posloupnosti ve prospěch svých dětí. Toto byl jeden z největších společenských převratů, jaký lidstvo zažilo. „Zvrácení mateřského práva bylo světodějnou porážkou ženského pohlaví. Muž se uchopil kormidla také doma, žena byla zbavena své důstojnosti, porobena stala se otrokyní jeho žádosti a pouhým nástrojem na rození dětí. Toto ponížené postavení ženy, jak se nezastřeně projevuje u Řeků doby herojské a ještě více doby klasické, bylo podstatně zkrášlováno a pokrytecky zastíráno, místy také zastíráno do mírnější formy, zrušeno však nikdy nebylo.“ (Engels: O původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu)

Patriarchální rodina

Vznik nadvlády mužů s sebou nese vznik patriarchální rodiny. V prvé fázi zahrnovala muže a ženy, jejich potomky a další svobodné a nesvobodné osoby žijící pod pravomocí patriarchy. Toto zřízení se objevuje od semitských kmenů až po staré Římany. Takováto rodina je přechodem od párového manželství k monogamnímu. Pro zajištění ženiny věrnosti a tedy původu dětí od otce, je tato zcela vydána mužově vůli, pokud ji zabije, vykoná jen své právo.

Od patriarchální rodiny je již jen krok k monogamnímu manželství, tak jak jej známe i dnes. Jeho úkolem je kumulace bohatství. Z tohoto hlediska je i žena ekonomickým statkem, který vedle práce slouží k rození potomků muže. Oproti párové rodině už neexistuje možnost rozvázání sňatku každou ze stran. Právo na manželskou nevěru je u muže tolerováno, u ženy přísně stíháno. Dokonce ještě zákoník Napoleona z roku 1804 přiznává muži právo na nevěru pod podmínkou, že svou milenku nebude uvádět do manželského domu.

Stát

Tak, jak v rámci rodů vznikalo soukromé vlastnictví, měnila se i politická forma společenské organizace. Původní rody se štěpily na svazky rodů a tento vývoj si vyžádal i vznik určitých složitějších organizačních úkolů. Původně bylo svrchovaným orgánem shromáždění lidu, funkce vojenského velitele byla pod veřejnou kontrolou. S rozštěpením rodů vznikají orgány jako rada starších složená ze zástupců jednotlivých rodů apod. Se vznikem soukromého vlastnictví a společenské nerovnosti se objevuje snaha udržet silové funkce v rukou bohatších rodin a omezovat moc lidového shromáždění. Držení těchto úřadů v rámci jednotlivých rodin a jejich dědičnost je základem pro vznik aristokracie. Vedle aristokracie postupně začíná vznikat vojenská kasta oddělená od obyvatelstva, která se věnuje pouze válčení pro kořist. Např. u severoamerických indiánů to v zárodku byly skupiny svobodných válečníků, kteří vyráželi na výpravy i v době, kdy mezi kmeny byl uzavřen mír. V otrokářských společnostech to už je vytvoření stálého ozbrojeného sboru, který má za úkol potlačovat otroky a bránit území, eventuelně dobývat další v loupeživých výpravách. Společenství už není určováno příbuzenstvím, ale územím. Společnost je rozdělená na třídy a tomuto rozdělení již neodpovídá demokratické uspořádání uvnitř rodu. Proto je zvykové právo nahrazeno psanými zákony a vzniká vojensko byrokratický aparát, který by je prosazoval. Stát a právo tak vznikají jako nástroj, který má sloužit k uchovávání společenského pořádku v takové formě, aby to vyhovovalo vládnoucí menšině.

Rodina, kapitalismus a stát

Vznik soukromého vlastnictví, vznik patriarchální rodiny a útlak žen obecně byly vzájemně podmíněny. Ženy byly jednou z prvních širokých, utlačovaných a vykořisťovaných vrstev společnosti. A stále platí, že hierarchická společnost a vykořisťování stojí na patriarchátu a útlaku žen. Platí to jak v euroamerické oblasti, kde má vykořisťování žen zastřenější podobu,tak ve zbytku světa, kde má podobu otevřeně brutální.

Pracující ženy jsou vykořisťovány natřikrát: poprvé jako pracující lidé, z jejichž práce profitují šéfové a vlastníci, podruhé jako pracující ženy - jen v ČR jsou průměrné platy žen o 30% nižší než platy mužů. Ženy pracují na podřízených a hůře placených pozicích v průmyslu i ve službách. Nižší platy žen jsou ospravedlňovány tezí, že muž je hlavní živitel rodiny a žena si svou prací pouze přivydělává. Potřetí, coby ženy jako takové. Vedle zaměstnání se očekává, že ženy budou plnit svou roli manželky a tak je jim přisouzena péče o domácnost a o manžela. Pokud v této úloze dokáží obstát, je to bráno jako samozřejmé, pokud ne, pak zodpovědnost dopadá na ně. Tato neplacená „druhá směna“ má ten ekonomický význam, že zajišťují obnovu pracovní síly. Dá se tedy bez pochybností říci, že kapitalismus bez patriarchátu nemůže fungovat.

Dokonce ani o ženách z vládnoucí třídy se nedá říci, že by jim tento systém zajišťoval uspokojivou perspektivu. Odcizení je cenou za život v materiálním dostatku. Úloha je reprezentovat manžela, být matkou jeho dědiců a eventuelní organizátorkou domácnosti. Je manželství něčím jiným než prostitucí s rozdílem, že smlouva se neuzavírá od kusu, ale na dobu neurčitou?

Funkce rodiny a školy

Úloha rodiny v systému je ještě širší než akumulace bohatství a regenerace pracovní síly. Jednou z dalších funkcí je pomoc při vštěpování norem autority. Ještě před šedesáti lety byl tento vztah jasný. Neomezená autorita otce v rodině byla první autoritou, s níž se dítě setkávalo. Přes školu, stát a zaměstnání byla autorita vládnoucích stále více abstrahovanou patriarchální autoritou.

V dnešní době se rodina stále více dělí se státem v podobě školy o autoritu nad dítětem. Patriarchální autorita nezmizela, jen se stala více abstraktní. V dřívějších dobách to byla vedle rodiny církev, kdo měl hlavní podíl na vštěpování kultury vládnoucí třídy a jejích morálních norem. Úlohou rodiny bylo tyto normy udržovat. Dnes úlohu církve převzala média a škola.

Škola na všech úrovních má jednak vychovávat masu pracujících a na druhé straně vybírat kádry pro vládnoucí třídu. Dá se říci, že úlohou elitních univerzit je vedle vzdělávání především úkol poskytnout budoucí elitě sociální vazby a pěstovat v ní pocit „třídního vědomí.“ Škola přebírá úlohu rodiny ve vštěpování norem. Rodina samotná plní pouze funkci dohlížitele. Patriarchát a stát se tak propojují v jedné instituci.

Závěr

Ze všech forem útlaku je na světě nejzakořeněnější patriarchát, nadvláda mužů nad ženami. Tato nadvláda se projevuje všude - jak v soukromí, tak na veřejnosti. Ačkoliv je kapitalismus a stát udržují, patriarchát existoval už před nimi a nebude-li konfrontován, bude existovat i po jejich zrušení. Anarchofeminismus je teorie i praktický způsob, kterým kritizujeme a napadáme trojitou vládu patriarchátu, kapitalismu a státu prostřednictvím poznání, že tato sexuální, ekonomická a politická poroba má ve svém jádru společný princip autority. Jedině spojením revolučně třídní perspektiv anarchismu a feministické kritiky patriarchátu mohou anarchismus a feminismus dosáhnout svého společného cíle osvobození člověka. „Bez osvobození žen nedojde k žádné revoluci. A bez revoluce nedojde k osvobození žen.“

Odmítáme ponižující soustavu manželských společenských rolí, jejichž další udržování neodpovídá ani potřebám mužů, ani žen. I muži mají potřebu projevovat se citově nebo pečovat o své děti. I ženy mají právo účastnit se rozhodování o své rodině a komunitě. Práce a povinnosti spojené s partnerskými vztahy, udržováním domácnosti a rodičovstvím by měly být spravedlivě a dobrovolně rozděleny mezi oba partnery. Odmítnutí rolí a patriarchálních stereotypů a přijetí rovnostářských a svobodných principů v osobním životě je jeden z prvních kroků směrem k novým rovnostářským vztahům ve svobodné společnosti. Jde o to postavit proti pokrytecké morálce tolerující zneužívání a vykořisťování žen alternativu lidské svobody a sebevyjádření. Jde o to postavit proti systému založenému na vykořisťování, nerovnosti a majetku alternativu svobodné a samosprávné společnosti Takovou alternativu nazýváme svobodným socialismem.

Stan.Ruda

Bibliografie:

Beauvoir Simone: Druhé pohlaví, Orbis, Praha 1967

De Singly Francois: Sociologie současné rodiny, Portál, Praha 1999

Engels Bedřich: O původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu, Svoboda, Praha 1949

Foustka N. Radim: Stát - vznik, podstata a vývoj, Orbis, Praha 1954

A materiály od: Severovýchodní federace anarchokomunistů -NEFAC (USA/Kanada), Organizace revolučních anarchistů Solidarita (Čechy)