Desáté číslo Přímé cesty otevírá hned dvě témata, o kterých se v rámci anarchistického hnutí příliš nemluví. První z témat je duševní zdraví, tato otázka je otevřena v rámci hlavního tématu. S druhým tématem, jímž je sexuální násilí, se jen tak nerozloučíme, bude totiž tvořit stálou rubriku, čímž redakce dává jasně najevo, jak důležitá pro ni tato problematika je. Desáté číslo se také vrací k anarchofeministické teorii překladem článku Susan Brown Anarchismus a lidská svoboda. V Přímé cestě opět najdete přílohu pro děti a DIY koutek.

Při psaní našich článků si klademe jednu nemilou, leč odpovědi hodnou, otázku – jak se vypořádat s genderovou lingvistikou, jak naložit s tím, že náš jazyk (myšleno jazyk český) není genderově senzitivní? Tomuto tématu bylo věnováno třetí číslo Přímé cesty – Žena v jazyce. Musíme přiznat, že dosud neznáme na tuto otázku jasnou odpověď. Někde je řešení nasnadě a nebylo tedy pro nás tak těžké se na něm shodnout a aplikovat ho do svých článků. To je například cílené bojkotování generického maskulina (podstatná jména rodu mužského, která označují souhrnně muže i ženy – student, politik, doktor). Tento problém řešíme psaním i ženského ekvivalentu. Víme, že lpěním na  této zásadě se text prodlužuje a mnohdy nepůsobí čtivě, nicméně nám se to jeví jako nezbytné. Nechceme přistoupit na to, že se ženy vytratily z českého jazyka, nebo přesněji řečeno na to, že v něm obsaženy nikdy nebyly. Složitějším oříškem pro nás je vypořádání se s shodou přísudku s podmětem v minulém čase. V koncovkách sloves v minulém čase, kde podmět zastupuje ženy i muže, se gramaticky „správně“ používají koncovky mužského rodu, který je považován za bezpříznakový, což vlastně odpovídá generickému maskulinu v podmětu. Prozatím jsme se rozhodli/y pro nejradikálnější variantu, která se vlastně ani nenabízí. Jsme si vědomi/y, že používáním i/y na konci slovesa se dopouštíme pravopisné chyby. Ani nemůžeme říct, že se nám výsledný vzhled textu zdá optimální. Ačkoli jsme se o možnostech diskutovali/y, stejně se nám nepodařilo najít lepší řešení. Obdobně řešíme i situace ve shodě přívlastku. Budeme rádi/y, když naše „chyby“ rozproudí diskuzi na toto téma. Troufáme si tvrdit, že dodržováním pravidel českého pravopisu bychom se dopouštěli/y větší chyby než chyby pravopisné a estetické. Smířit se s tím, že jazyk, kterým mluvíme a píšeme, je sexistický, je pro nás jako smířit se s tím, že je takový svět. Jak píšeme, tak i přemýšlíme. A to přeci chceme jinak.

Redakce