Znásilnění není jen aktem hrubého násilí, ale také fakt nerespektování vůle druhé osoby, sex bez souhlasu, případně s vynuceným souhlasem. Naše skupina se začala scházet na základě toho, že v prostředí, jehož jsme součástí, došlo ke znásilnění. Protože útočník i oběť se pohybují ve stejném prostředí, cítily členky a členové naší skupiny potřebu se s tím vypořádat. Rozhodli jsme se na to reagovat právě ustanovením skupiny lidí, kteří mají zájem diskutovat o konkrétním případu, ale zároveň se chtějí snažit na znásilnění, sexuální chování a sexualitu nahlížet z jiných perspektiv, než je to běžné. Chceme se společně bavit o tom, co znamená souhlas a proč není možné jednat bez něj. V rámci pravidelných schůzek, kterých se na základě svého přání účastní i útočník (oběť o schůzkách ví, ale sama  nemá zájem se jich účastnit, což plně respektujeme), jsme rozebírali situaci znásilnění, útočníkovo nerespektování přání a soukromí oběti. Narazili jsme i na dlouhodobější útočníkův problém, kterým se zabýváme i nadále – nerespektování svobodné vůle druhých lidí i  v jiném než sexuálním kontextu. S tímto faktem skupina útočníka konfrontuje a na základě konkrétních příkladů nastavuje zrcadlo jeho jednání.

V tomto článku Vám přinášíme dva historické dokumenty anarchofeministického hnutí a také Vám představujeme základní teze z prohlášení dvou významných anarchofeministek Peggy Cornegger a Carol Ehrlich. Text, který si přečtete jako první, se týká obecně teorie anarchofeminismu, autorky v něm konstatují, že spojení anarchismu a feminismu je dokonalým spojením principů a ideálů.Další dva příspěvky jsou dobovými dokumenty, jde o anarchofeministické manifesty, které reagují na situaci v tehdejším ženském hnutí - na propojování marxismu a feminismu, které Carol Ehrlich nazvala „nešťastným manželstvím“. Oba dva na tuto situaci reagují negativně, ale jiným způsobem. Zhodnocení, jak se jednotlivé skupiny s tímto fenoménem vypořádaly, necháme na Vás. Jak jsme již zmínily na začátku tohoto textu, tyto materiály Vám přinášíme jako historické dokumenty a ne jako něco, co bychom bez váhání podepsali/y.

Uvědomujeme si, jak významnou úlohu v životě člověka hraje výchova a vzdělávání, a tak považujeme za důležité věnovat velkou pozornost této otázce. Osobnost člověka utváří z velké části kulturně-sociální prostředí, do kterého se narodí, a to právě skrze výchovu a vzdělávání v nejširším slova smyslu.